Cukroví pro všechny.

Začínají svátky, drazí. Tudíž mějte stále na paměti, že jaký si to uděláš, takový si to sníš (nebo daruješ příbuzným) - a vykašlete se na piplání s cukrovím a battlení o množství druhů. Existuje totiž jednoduchý, univerzální recept na vánoční cukroví a klid v duši!:
U všeho cukroví, do kterého se dává rum/koňak/alkohol, vynechte těsto a po(u)žijte pouze daný alkohol. Do cukroví, které alkohol neobsahuje, ho přidejte a dál postupujte podle návodu v první větě.

Povalečský a kofeinový přeju! Mějte krásný čas.

[A když vás přeci jen napadne se s nějakým cukrovím m*dat, vyvarujte se všemi prostředky vosím hnízdům (a vemte si je spíš od příbuzných). Je to sice boží krmě, ale samotný rum by potěšil stejně a jeho "příprava" by netrvala do konce světa...]

Opít se... nebo ojíst?

Molekulární gastronomie je pojem, obzvláště vzhledem ke své relativní neznámosti, hodně starý. Za oficiální autory jsou považováni Brit a Francouz, kteří se už před třiceti lety rozhodli zkoumat jídlo z chemicko-fyzikálního hlediska - a po následném pochopení procesů se dohodli s pár šéfkuchaři a začali jídlo přetvářet vědecky.
Vsuvka: Já osobně ráda vzpomínám na díl House, kdy se v rámci své antifeťácké terapie musí držet dál od doktořiny a začne tak z nudy vařit. K nějakému hluboce chemickému přetváření potravin sice nedochází, ale díky jeho bohatým znalostem různých látek a jejich vzájemných reakcí dokáže vytvořit neskutečné kombinace (který dostaly Třináctku do kolen...).
Vsuvka 2: Kdyby v knížkách, kde se snaží podat vědu zábavně, apelovali autoři na žaludek, myslím, že se (nejen) můj profesní život ubírá zcela jiným směrem...

Tohle pojetí mě v gastronomii vždycky fascinovalo (a nemůžou za to Laurieho průzračně modrý oči.). Vyžaduje to inteligenci i kreativitu; a lidi s kombinací těchto vlastností mi nemůžou být nesympatičtí.
Nebyla by to ale lidská rasa, aby se rychle z úpravy jídla nepřenesla i na jiné požitky. Chlast, jak jinak.

Proto vznikla molekulární mixologie. Trochu méně zjevný název skrývá manipulaci s různými druhy nápojů (alkoholických), aby měnily svou barvu, chuť či dokonce skupenství. Můžete si tak pochutnat na koktejlu Manhattan - vidličkou. Nebo vytvořit neonově svítící pěnu. Zařídit, aby z nápoje šla oblaka barevného kouře... Filmový efekty v praxi, hello, 21st century.
Je to samozřejmě jenom fancy srandička k oživení starých známých okoukaných věcí, za niž taky zaplatíte odpovídající not-so-fancy sumu. Žijeme ale jen raz, takže já se řadím k fandům a zastáncům.
A jelikož se teď konečně zvedla vlna nabídky i v ČR, rozhodně to běžte někam zkusit! Co se týče protekčního Brna...

Na zakončení Týdne kávy se brněnská Molecular Mixology premiérově představila s různými koktejly. Já měla White Russian a bylo to cítit (i když na opití bych potřebovala být bohatší...) a bylo to ňam. Další v nabídce byla B52, ale protože na její tekuté skupenství nevzpomínám ráda, vyhnula jsem se i tomu pevnému.

 

Ve zcela neprotekčním Park Lane Café jsem se po propuštění z nemocnice vrhla na adventní nabídku a začala vínkem, které se jí lžičkou a ještě vás v průběhu hltání těší kousky granátového jablka či ananasu... A vzhledem ke svému započatému vínaření (za všechno může Morava) (ach, kde ty pivařské časy jsou) to pro mě byla slast.

Tekutému dusíku nazdar!

Park Lane Café.

Máte někdy pocit, že smůla míjí hory obloukem a chodí po vás? Jestli jo, tak vás mohu potěšit informací, že nejste sami. Jestli ne, tak je vám asi jedno, jak moc sami jste, ale číst dál můžete taky.

Začalo to vskutku nepříjemnou bolestí břicha. Pak převoz do nemocnice. Opakování univerzální doktorské mantry "čekáme na výsledky". Zjištění, že mi vlastně nic není, přesto "čekejte na (další)  výsledky". A vše vyvrcholené statusem brněnské Park Lane Café, že mají ode dneška speciální adventní nabídku s úvodem v podobě čokoládovo-kaštanového dortíku se zázvorem a já ležím v nemocnici v Mostě.
Ne. Život není fér.

(obzvlášť, musíte-li jíst toto)

Snídaně. Ne, nejedla jsem to. Věci růžovější než je rtěnka Barbie nestrkám do pusy.

Oběd. V krabičce vpravo byl nejspíš rozpuštěný margarín (uááá). Ruku do ohně za to nedám, ale pro bližší zkoumání jsem nechtěla dávat do ohně ani vlastní žaludek. Jo a Dr. Halíř si myslí, že v jogurtovém krému s příchutí meruňky nemusí být ani vzdálená příbuzná meruňky. U něj se nelečte.

Anyway, zpátky od kulturně-nemocniční vložky k Park Lane Café. (Po úvodním hnusu by vlastně tahle neplacená (fňuk) reklama mohla být ještě dramatičtější.)
Od mého poznávání Brna jsem se nemohla ze zmínek o Park Lane vymanit. Třeba spolubydlící mi kavárnu představily takhle:

Já: Chtěla bych tady v Brně poznat co nejvíc kaváren!... Ne! Všechny! (nehrané leč přehnané nadšení z nového města2)
R.: Jé, já taky po příchodu do Brna měla takové ideály a sny... Ale pak jsme objevily tady za rohem Park Lane... A už jsme nikam jinam nešly.

Další šíp propagace zasáhl cíl na vyhodnocení soutěží kaváren v rámci Týdne kávy. Park Lane se umístila v žebříčku oblíbenosti na třetím místě, takže můj hledáček ji zaregistroval - a vzhledem k tomu, že opravdu bydlím jen několik metrů od ní, návštěva byla jasná.
Spolubydly zkušeně rozhodly, že povinně musím první vyzkoušet právě snídaňové menu, kterým je PL proslulá.

Jelikož kvalita a tahle fotka jsou vzájemně vylučující se prvky, popíšu: 

Každé ráno do 11ti dostanete krom běžného menu i lísteček se snídaňovou nabídkou. (levá půlka papírku) V pravé půlce pak najdete předpověď počasí na daný den (a roztomilou poznámku: "v Park Lane - VŽDY SLUNEČNO") a motto/citát dne. Já teču (v zimě taju).

Samotná snídaně pak - z mého pozorování brněnských cen - za poněkud vyšší marži (85,-), kterou ale kvalita stejně ještě převažuje, obsahuje kávu/čaj/kakao, dvoudecku džusu a každý den jinou variaci dobrot (kdo si chce nechat zkazit překvapení nebo jít najistotu, většinou facebookový správce PL zdi píše večer "před", co můžete čekat). Namátkou zmíním třeba častou omeletu s párečky/šunkou/sýrem/...; sladké zákusky všeho druhu; ciabattu s brie/rajčaty/nivou. Vše mňam.

U mého nefoceného cappuccina se nepovedl latté art, ale 2 ze tří je solidní výkon; navíc pěna nebyla jarová ale krásně hladká a z pressa, které jsem si dala jiný den, mohu pochválit i chuť kávy. Neznám pražírnu, ale presso bylo nespálené, v odpovídající velikosti a s příjemným hořkým podtónem. Ne nejlepší kafe v Brně (wait for it), ale mezi špičku patří.

Omeleta se slaninou a k tomu bagetka.

Biskupský chlebíček s domácí (óhm) šlehačkou. Jo a taky skvělý výhled do parku, ty auta se jen tváří, že překáží.

Aby snad navíc zákazníci neměli pocit, že jsou ochuzováni (ahaha), odpoledne automaticky ke každé kávě přinese obsluha malý zákusek. Je to krásný; ale špatný, pokud to nečekáte. Pak si totiž můžete ke kávě objednat nejlepší banánový cheesecake ve městě a ten zákusek zdarma už pozřít jen s rizikem puknutí a smrti přežráním.

Znáte stránku piccoloneexistuje.cz? Nedávno jsem si tam rozšířila i já svůj kavárenský obzor, a to konkrétně u Irské kávy. Šokovalo mě zjištění, že vršek má tvořit nikoli tradiční, všude stále podávaná prefabrikovaná šlehačka (teda... nevím, jestli by mě nemělo šokovat víc, že jsem se nad tím nezamyslela už předtím), ale 2cm vrstva vyšlehané, leč stále tekuté smetany. A co jiného po takovém zjištění dělat, než si o tom napsat status? Sure. Lidi totiž ví všechno a hned první komentář byl ve smyslu "ještě neviděla? No tak běž do Park Lane, tam ji tak dělají". No, tak určitě.

Realita odpovídala fámám - pravá irská káva existuje! (a stojí za to.)

A já myslela, že fotky s cheesecakem (a perníkovým zákuskem k dodělání se) nemám. Tady jsou. I s jednou irskou a jednou belgickou kávou. Všechno, jak má být. <3

Na Vývařovně Karol psala, že články nemají být moc dlouhý (ještě že mám plno obrázku a linků), takže tím končím pění ód a určitě se Park Lane nebraňte, budete-li někde na jihu Moravy... Mají i dobrý víno.

Ale o mém alkoholismu taky až jindy.

Brno lajf vol. II

Jak se vlastně žije Brno z pohledu hnědouhelnýho, chemičkou poprášenýho povaleče? (promiň, Moste... Ne, vlastně ne.)

První nutno poznamenat, že jsem se přistěhovala do studentského pečícího bytu. Znáte story nebo jste přímo zažili nějaký studentský byt? Většinou se vám asi vybaví cca: bordel, víc lidí než je kapacita bytu, víc alkoholu než je kapacita lidí. Nás tu je sedm, na velikost bytu se počet ale takřka ztrácí (je to jeden z těch domů s pětimetrovými stropy i okny, pavlačí a nulovou šancí vytopit...); bordel tu je taky, ale hlavně v mé části pokoje a v kuchyni (mám na svědomí jen jedno z toho a hádejte, co si asi tak gastrosexuál pedantsky uklidí spíš...); a máme tu večně víc buchet, bábovek a koláčů, než je kapacita lidí. První ráno, co jsem se probudila a na stole byly dvě bábovky a buchta, jsem jen valila oči... Další den jsem pro jistotu upekla muffiny. Nemůžu si dovolit být pozadu!

Zleva: banánová, z prášku (spolubydla mužského pohlaví si to taky chtěl zkusit a každý musí nějak začít... překvapivě ušla), buchta s čokoládovými kousky a polevou. Snídaně je základ dne!

Jediný vlastní výtvor, který jsem prozíravě vyfotila... Broskvový koláč s bílou čokoládou k narozeninám spolubydly. V novém levném silikonovém obalu od M&S, který jsem tak dlouho sháněla na cheesecake! <3

U studentskýho stravování se ještě pozdržím. Opominu, že teď zkouším Dukanovu dietu - čistě protože už na mě leze stařecká demence, stihomansky kila navíc i touha po sbalení týpka, na kterého momentálně nemám (už tu moji teorii znáte... jedničky nerandí se čtyřkama a naopak). Ještě než mi hráblo, uměla jsem si to udělat hezký. A nemyslím namazat chleby...

... spíš mini-pizzičky s goudou, nivou, rajčaty a bazalkou. Na pizzu už jsem expert, protože miluju jednoduchost toho těsta a to, že si pak na to můžete naplácnout whatsoever.

A ty chleby, akorát efektivně nazdobený, opečený a s pressem v příliš velkým hrnku. Říkejme tomu styl, ne chudoba.

V rámci Týdne kávy jsem se byla mrknout na kávovou afterpárty v jednom klubu - což jsem asi psala, ale hodně příspěvků napíšu, a pak z neznámého popudu nevydám, takže nevím, co už se doneslo až k vašim zrakům. Nepobyla jsem tam sice dlouho, stihla jsem ale za pět korun vyhrát zkušební vzorek kávy z pražírny Gills a 15% slevu na nákup na jejich webu.
Co k té slasti dodat... Čerstvě upražený je prostě top a já byla high.
Kupon jsem využila hned po vyčerpání vlastních zásob zrnek. Trochu mě mrzí, že byl nutný nákup nad 100,- - velká balení nestíhám spotřebovat v čase, ve kterém jsou ještě zrnka dobrá a malá balení jsou moc levná - ale nakonec jsem to vyřešila koupí tří 50ti gramovek; po dvou Monsooned Malabar z jižní Indie a jedné Guatemaly.

Vyzvedávala jsem je v brněnské výdejně... Seriózně, být celý den zavřený v místnosti s pytly kávy, kde to voní neskutečným způsobem? Dream-job. Taky bych se usmívala, jako ten výdejní hoch... (i když on, chudák, už vypadal, že mu kofein nedovoluje se přestat smát)

Jo a ikea vanilková, samozřejmě.

Ale abych Brno jen nechválila. Hned v mé ulici lze nalézt krásné příklady panoptika (ne jen nejlepší brněnské kavárny, ehm). S touto honosnou cedulkou se dnes loučím a příště už vážně ta propagovaná kavárna Park Lane... Důkazního materiálu nasbíráno dost.

Polovičatosti nazdar! Taky tam rovnou mohli dát K...

Noir znamená kočka.

Svou "první" brněnskou kavárnu jsem navštívila ještě v začátcích svého pobývání... Což znamenalo, že jsem bydlela v jiné části města (nyní čirou náhodou bydlím naproti onomu podniku) a znala jen tramvajovou trasu domov-škola.

Kamarádka, která mě tam chtěla zatáhnout, tudíž musela přijmout několik vyděšených telefonátů, že jsem se ztratila, jedu opačným směrem a vůbec nejspíš tragicky zemřu nedostatkem kafe (ech) někde v hloubi Brna.

Po 40ti minutách zpoždění se však nakonec zadařilo a já stanula před Chat Noir. (při mé třetí návštěvě jsem se dozvěděla, že to znamená černá kočka a hned jsem se přispěchala ztrapnit glosou, jak jsem netušila, že kočka se řekne noir. Protože chat, čteno "čat/šat", přeci připomíná slovo černá, protože to je na 'č' že ano...)

Malinký podnik s velkým kouzlem. Do ulice hraje venkovní reprák příjemný jazzík, blues a různé tóny, které bych jednoduše nazvala "francouzské". Což znamená, že jako chodec to slyšíte a můžete vychutnat, jako návštěvník to k vám jde skrz dveře tlumeněji a neruší (veledůležité rozhovory o životě a burčáku).
Další předností je široký výběr - alko nealko, teplý studený... Hlavně to teplý alko (mandlový svařák) a studený alko (speciální bogo drink... vínko, sodovka a spoooousta kuliček hroznů). V zářijové sezoně navíc měli vynikající burčák - jeden z nejlepších, které jsem měla kdy v životě to štěstí ochutnat.
Obsluha usměvavá a rychlá, atmoška podniku skoro až vánočně sympatická (až na vážně ošklivý obrazy na stěnách, ale třeba jen nerozumím umění... a nebo to nakreslil majitel podniku a nesmí se to sundat).

Podnik prostě rozhodně hodný navštívení, když někdy budete na Lidický a nebudete mířit do Park Lane (kavárna vyhlášena tou nejlepší v Brně... a deset metrů od mého bydliště. Patřím sem. Ale to zas jindy.)

Teplý nealko - nejhustší čokoláda ve městě, nejspíš maskovaný pudink; zatím nevyvráceno; megadobrý; vtipně s vodou; v pozadí gurmet.

Pořád mluvím o kočce... Tak jedna ne-jídelní (NE.) 

Je sladká... a spí divně.

Mandlový svařák. Ta vůně, blues a zapálená svíčka...

 Šťastný a veselý. A hlavně ať mají atmošku.

Brno lajf.

Brno. BrnoBrno.
Tušila jsem to už před příjezdem. Naznačoval to třeba brněnský Týden kávy. Miliarda kaváren. Znalost několika rodilých brňáků. A to, že jsem si to tak prostě představovala.
Brno je RÁJ pro kavárenskýho povaleče mého typu.

Začátky tu sice nebyly růžové - vyhození z privátu kvůli kotěti (dlouhá a nelogická historie), hledání a nalezení ještě stokrát úžasnějšího bydlení, stres z nový školy a ultra nových požadavků, první odmítnutí (holky prostě balit nemají... ne.). Proto jsem taky nepřispívala. Jasně, vyplakávala jsem si všechny frustrace v kavárnách (a čajovně), ale nikdy jsem neměla akutní potřebu něco fotit, zkoumat nebo... si pamatovat. Chrm.

Teď už se mi však život jakž takž ustálil a já si užívám Týdne kávy. Ale víte co? O tom až za nějakou tu chvíli (stejně ještě happening nekončí, tak ať je to pokupě!).
Tímhle příspěvkem se jen chci vrátit mezi živé... a trochu šokovat (v dnešní době. Ahaha.)

Vegetím si v úžasném velkém starém bytě s pětimetrovými stropy, pavlačí a dřevěnou podlahou, snažím se zabránit kočce Kočce, aby mi do tohodle příspěvku nic nepsala ("airewwwwhghhhhhhhh....." není zrovna myšlenka, kterou vám chci předat) a říkám si... Život není fajn sám od sebe. Život si fajn musím udělat. Tak jo. (bod první: přestat filozofovat; bod druhý: upéct muffiny)

Dneska s pár borázky. Dělejte muffiny a bude to fajn.

Studentský život, ah. Mouka, voda, droždí. MAGIC. Víc nepotřebujete na pizza těsto! Recept jindy, anyway... Nesežerte to celý. Ta bolest břicha za to (ne)stojí.

O této skvělé kavárně také později, nebo vlastně brzy. 

Nicméně foto z dob pseudo-prohibice a vtipné upozornění... Měli jsme vlastně odvolat Vládu, v tom to bylo.

Zašla jsem si do výše zmíněného Chat Noir na horkou čokoládku a cestou... bylo zlo. Večerka. BAGETY.

Aneb vyhrocené hipsterství (nebo jak se dneska říká divnýmu chování) - cpát se Piraňa Lahůdkou nad gurmetem... Ani kočka se na to nemohla dívat.

Pijte vodu.

Bagety Boulevard bez borázků. (Obrázků.)

Už dlouho si brousím zuby o kůrky baget na okomentování Boulevard bageterií. Rodné město mě nudí a od září začnu s povalováním v Brně, tak proč si nedat na chvíli recenzentskou pauzičku v Praze? (... Liberci, Ostravě, HK, snad i brzy jinde; čti: v Brně).
Předem však skládám upřímné omluvy k vašim monitorům, že nevlastním fotky. Buď vše sním příliš rychle, že i paparazzi by ostrouhali, popř. jsem příliš zabraná do činnosti (cpaní se) a na focení nepomyslím. Něco tu ale mít budete. Kdo asi tak dnes čte text bez obrázků, navíc na foodblogu?!

BAGETKY
Je to bageterie, sluší se tudíž začít komentářem k hlavní nabídce.
Kvalitu baget bohužel ovlivňuje neovlivnitelný lidský faktor. Pobočka na Václaváku vám vydá tuhý kus veky s dvěma plátky sýra, jedním plátkem nemocně vypadajícího rajčete a nazve to Švýcarskou bagetou. Na Dejvicích po objednání Švýcarské dostanete křupavou bagetku obloženou slibovanými ingrediencemi, radost se zakousnout. Není to proto, že na Dejvicích dostali shora pokyn vykrmovat zákazníky kvalitněji. Prostě se jen na Václaváku zrovna "váš" pracovník špatně vyspal, rozešla se s ním holka nebo má hlad a nesmí si kousnout (to bych taky byla mrzutá).

Jo, třeba takhle to může dopadnout. UFf.

Přesto! doporučuji ani po případném zpackaném "poprvé" nezatratit BB navždy, ukázat, co vám to dali za chcípáčka a nechat si připravit bagetu řádnou. Jsme jenom lidi. A ty řádné bagety, lidi, jsou zatraceně dobrý.

Švýcarská je zapečená, takže tohle v tom čekejte ve více povadlém stavu, ale to už je úděl teplých baget (ehrm).

POLÍVČIČKY
Za mě královny mezi nabídkou. Ochutnala jsem parmazánovou, houbovou, cizrnovou i gazpacho a jen při vzpomínce na ně bych dala království a půl princezny tomu, kdo by mi je teď přivezl. Je to něco, co BB vážně umí. (Navíc v hrnečkách. Ví, jak na mě.)

ZBYTEČKY
Pokud zrovna člověk nemá finance nebo chuť či snad hlad na docela velkou bagetu a nejste ani polévkoví (a to s tím vážně můžete žít!?), ocení pestrou nabídku dalších špecialitek.
Přiznám se, ačkoli neznám nikoho s více sweet tooth než mám já, ještě jsem zde muffin, croissant ani jogurt neměla. Kousla jsem si však do cizího (skoro) tiramisu a asi vážně umí rozeznat mascarpone od pomazánkovýho, takže jim důvěřuju i ohledně ostatních zákusků. Zkuste a referujte mi, som zvědav!
Za mě ze zbytků vítězí patatas do ruky! Nevím, čím koření majonézu (přijdu na to), ale tah to je brilantní. Snad jen by nemusela majonéza už být naplácaná na bramborách, ale v mističce vedle - jestli jsem tu však autistická sama, vyrovnám se s tím...

Kafíčko připravit umí, ale jejich speciality leží jinde, takže pro labužníky nedoporučuji, pro vyčerpané kofeinoholiky jo. Z nápojáku spíš sáhněte po čerstvých šťávách z ovoce; a jestli máte zrovna náladu se trochu vyčerpat sáním sorbetu, co k vám do pusy opravdu nechce, zato je tak boží, že tu bitvu musíte vyhrát, pak doporučuji jahodový sorbet. Lepší pití k nepohledání...!

Přísahám, přístě fotím...

Pí-áR
Tak jo, jsem foodbloger, nebudu nic tajit. Všechny opěvované mňamky si po určité investici a dřině vyrobím taky. (teď opomineme fakt, že už rok nemůžu nikde najít třeba parmazán) Proč teda do BB lozit? Protože to máte bez dřiny a kvůli úžasnému prostředí bageterie! Málokde dokázali manageři skloubit nápaditost, vtip i vkus, jako tady. Bagety mají svůj příběh. Většinou s útočně-zábavným politickým podtextem. Příběh je dán podlaze, stropu i vstupu na záchod! (i když už bohužel bez politiky...)
Stojí za to si při popíjení kafíčka pročíst tu kupu textu kolem vás. Třeba krom vplavení kofeinu vyplavíte nějaký ten hormon radosti. A za to BB dík! (patos_alert)

Když tam nedáš nic, tak to nemůžeš zkazit.

"Když nemáte limetku, tak tam dejte citron. Když nemáte citron, tak tam nedávejte nic."
Jo, jasně, je to úsměvné. (a smutné zároveň, pokud znáte mimibazar) Až na to, že po dnešku bude můj úsměv spíše pokrytecký. Našla jsem totiž skvělý recept, chtěla ho zkusit a ... protože jsem nenašla většinu potřebných surovin, modifikovala jsem ho prakticky celý dle toho, co dům vydal.
... A víte co? Stejně to bylo vynikající! (lepší než citronem do oka)
A já se o různé tipy a náhražky podělím. Čistě vypočítavě, jelikož už jsem dlouho nic nepsala (i když si asi dám závazek, aby recepty nepřesáhly neúnosnou míru (stalo se)) - zapomínám v kavárnách fotit (a kdo v dnešní době čte text bez obrázků?) a jen se tam nestydatě líně válím. A je to fajn, jo.

Zpět k modifikacím. Původní recept, zvaný cirka broskvové placičky, obsahoval broskve, podmáslí, vejce, mouku, máslo a cukr. Prvních 50% jsem neměla (ano, ani vejce! Katastrofa v kuchyni 1. díl.). Jak si s tím poradit?

Suroviny
1 a půl hrnku mouky
3 zarovnané lžíce (hnědýho! hnědýho!) cukru
lžička sody, špetička soli, skořice/skořicový cukr
1/4 kostky másla
1/3 hrnku mléka (já vím, zabít za moje měření, ale miluju báj voko metody) (jinak, tohle je místo podmáslí, proč ne)
nektarinka (míň mokrý a šťavnatý řešení)
Na vejce: pytlík kypřícího prášku nebo cca stejné množství pečící sody + lžička oleje + lžička vody

Viva la Google, správně. Najdete tam i další veganský tipy, já je budu zvát chudinské tipy - pro nás bez vajec, a tak.


Co s tím?
Smíchejte mouku, cukr (ne skořicový, ten bude na posyp), sodu a máslo pěkně v ruce - nechte sypké suroviny, ať se nalepí na kousky másla a ruce, až z toho bude taková docela nedrobivá drobenka (pochopíte, až uvidíte). Vedle spojte mléko s náhradou vajíčka, nalijte na ty drobky a zase ručně zpracujte na pěknou kulatou hroudu těsta. Než všechen ten bordel umyjete a připravíte linku k válení, můžete hroudu nechat odpočívat v lednici.
Posypte vál moukou, vyválejte - ne moc na tenko! - a jednu půlku potřete mlékem/nebo máslem/no a nebo tím podmáslím, jestli nechcete modifikovat (fňuk). Lehce poprašte skořicí a poklaďte plátky nektarinky.
Jo a předehřejte troubu na 200°C.

Klidně tam dejte víc plátků, bude to šťavnatější.

Překlopte na to volnou polovinu těsta, zase potřete něčím tekutým (jestli vás právě teď taky napadl rum, jsme kámoši) a posypte skořicí.

Rozdělte špachtlí tenhle plát na libovolné díly, dejte je na papírem vyložený plech a hurá na výlet do trouby.

Tohle bude výsledek.

Podávejte labužnicky s troškou másla, čerstvě zasypaného další skořicí.

A tloustněte taky tak pěkně, jako já.

Joy the Savior

Tento příspěvek mohl vzniknout na základě:
Mého hledání pěkného receptu na cupcake u Joy, kde jsem našla cupcake i tip, který vám na následujících řádcích předám;
a proto, že jsem neměla co snídat.
Nejsem vybíravá. V hladu ani omylem. Ale když je doma jedno avokádo (které šetřím na oběd), sklenice kyselých okurek a nutella - a žádné pečivo, jogurt, ovoce,... Pak je asi někde problém. Každopádně hlad je hlad a všichni víme, co sytí ještě lépe než chleba - mléko. Nerada se zahleňuju hned ze začátku dne, ale krize je krize a já si vzpomněla na Joyin boží a pro mě záchranný nápad. Kdo má zájem to vidět s jejími mnohem hezčími fotkami a smysluplnějším povídáním, klikněte sem.
Kdo chce vidět mojí modifikaci tzv. Milkshake-u s opečenými Marshmallow, může číst dál.

Suroviny jsou hodně variabilní; základ je pouze mléko a marshmallow (a tyčový mixér <3). Dalším doplňkem pak může být cukr, monin, ovoce alá banán k zahuštění, zmrzka, vaječňák, bílý rum,...

Moje verze pro chudé (co vlastní doma marshmallow a monin, ale ne chleba) je sklenice mléka, 2cl vanilkového moninu a 3 marshmallow. Marshmallow je nejlepší opékat v domácích podmínkách buť nad plynovým sporákem, nebo zapalovačem. A nejlíp ne na špejli, prosím. Nechci žaloby za osmahlé obočí/byt.
Krom jednoho polštářku všechno rozmixujte, nechte si zaflákat většinu kuchyňské linky mlékem, přelijte do pěkné vysoké skleničky a vhoďte navrch zbylý marshmallow. Čistě pro ten efekt.

Jsem sytá a vydržím do oběda na to avokádo!

... a nebo si možná udělám ještě jeden shake.

Triple snídaňové kombo.

Všichni vám to říkají už od malička. A nejen vaše primární sociální skupina (emko, téčko a tak), ale i média, odborní poradci a paní na zastávce: Snídaně je základ dne.
Je zajímavé, jak propastné rozdíly jsou mezi lidmi v tomhle 'základním' a prvním jídle nového dne (pokud nejdete z kalby po půlnoci a nezastavíte se ve tři ráno na gyros, samozřejmě...). Někdo nic nepozře až do desíti dopoledne, někdo se dokáže nacpat zbytkem večeře, jiní úzkostlivě mažou tenkou vrstvu ztuženého rostlinného tuku na knackerbroty.
Nehledě na to, co jste vy (to, co jíte, jak jinak), já vám chci předvést na ukázku svatou trojici, z níž by si měl vybrat každý - a s vlastními obměnami pak vytvořit dokonalý základ dne.

1. Jogurt s úsměvem
Cena: levnější snídani už nedáte. Sázka.
Zdraví: Nebudu teď polemizovat o zdravotnosti mléčných výrobků - ale minimum chemky, maximum chuti; pár let ještě žít budete.
Popis: Sladké, sytivé, zahleňovací. A navíc si můžete udělat libovolnou porci, stačí přidat kelímek.
Čas: BleskoRychlo snídaně (když to nechcete fotit).

Bílej jogurt je skvělá věc a nevím, proč vůbec někdo vymýšlel jogurty už předochucené. Za cirka čtyři korunky si bez stabilizátorů a podobných blbin můžete koupit kelímek, do kterého lze dle libosti, sezony a chuti naházet cokoli. Já právě teď letím na mixu jahod <3, na fotce je exkluzivně vytvarovaný obličej z třtinovýho cukru, zakápnutý vanilkovým moninem. Ale nebránila bych se ani vlastní verzi straciatelly nebo méně slazené porci s oříšky - jogurtu to naslano nevadí!

Možná si teď říkáte, že jsem s nápadem jako Kolumbus - taky chudák předběhnutej - ale už jsem se mockrát přesvědčila, že lidi nejsou zvyklí dělat si život jednodušší. Tak proč tuhle parádu nepřipomenout.

Milka lžička. #need_of_the_day

Edit: Dnešní. I s tím efektním aranžerstvím mi to zabralo 4 minuty. 

Tak už neremcat, že ráno není čas.

2. Chlebová klasika

Cena: Stravitelná.
Zdraví: Na začátek dne perfektně vyvážené mezi sytivostí a energií. Budete z toho mít radost a budete žít dlouho. Reklamace přijímám až po smrti.
Popis: Slané, syté, bez vedlejších účinků.
Čas: Do pěti minut, když si nerozklepnete vajíčko na zem.

Celý příběh začíná ve chvíli, kdy jsem byla oficko pasováno na gastrosexuála - většinou by žena měla dostávat pugéty květin, mě však přítel obdaroval... bazalkou! A já nemohla být šťastnější. Jsem taky někdy trochu ten pragmatik, aneb užitečnost nade vše.

Awwwww. Voní voní.

Proto byla bazalka ihned napasována do všech následujících jídel. Brzy se tu třeba dočkáte receptu (jo, fakt z toho bude receptovej foodblog, proboha) na pořádnou a primitivně jednoduchou domácí pizzu, kde tyhle lístečky figurují. 

K snídani je však nejlepší zkusit toto: Krajíc chleba namazat máslem (mám to ještě podtrhnout a dát tučně?), poklást plátky okurek/rajčat/sýra/šunky/co dům dá/co dáte vy, na to nahodit osmažené vajíčko a... zasypat bazalkou! (ano, i se sušenou to půjde, přisahám) Kombinace k zbláznění.

Můžu se ještě vytahovat tím, že chleba je domácí, nebo už mě praštíte?

3. Mléčná rýže aneb rýže spasí svět

Cena: Rýže je levná, mléko je (po slevě) levné, džem lze ukrást babičkám...

Zdraví: Ne moc vyživující po stránce vitamínů atp., zato chutné a extrémně syté, mističku takřka nelze dojíst - a to se vyplatí!

Popis: Zase lehce zahleňuje, ale ono je těžké si to mléko odpustit; sladké, výtečné, skvěle to člověka naladí na zbytek dne.

Čas: Cirka 20 minut; dělat jen když máte na snídani až příliš času, popř. když tuhle mňamku chcete obědvat.

Proč zní nadpis jako by Avengers vymřeli a my potřebovali jiné zachránce? Protože rýže je potravina bohů! Můžete z toho udělat snídani, oběd, večeři, svačinu - a přitom obměňovat zbytek tak variabilně, že pestřejší stravu aby pohledal. A, co je nejdůležitější - stačí hrst k plnému žaludku! (dobře, to možná zní spíš jako potrava socek, ale proč by bohové nemohli jíst chutně a levně? Hm?)

Mléčná rýže je již sice trochu sofistikovanější práce, ale pokud den předtím neflámujete, lze se s tím úspěšně poprat za pár minut (nepočítám vaření rýže, ale v mezičase si člověk může udělat kafe, přečíst noviny nebo zatančit s paprsky slunce... pokud jedete na tripu).

Potřeba je na jednu porci baj vočko čtvrt hrnku rýže, čtvrt hrnku mléka a půl hrnku vody; lžíce (hnědýho) cukru, špetička soli a lžička pomerančový kůry - tohle všechno dát pěkně vařit, dokud to rýže nevstřebá a nezměkne. A po odstavení do toho hodit lžičku skořice a vanilkovýho extraktu, popř. řádně vmíchat ještě tak půl hrnku (teplého) mléka, ono to bude takové šťavnatější. Podávat pak s oblíbeným džemem! (popř. aktuálním ovocem)

Jo, takhle malá mistička a zaručuju skoro-přejedení. Rýže FTW.

Tak co plénum, vybrali jste si? Nebo mi předáte nějaké svoje zákulisní tipy? 

(Snídaně je přece základ!... a BeBe jsou ohraný.)