Cukroví pro všechny.

Začínají svátky, drazí. Tudíž mějte stále na paměti, že jaký si to uděláš, takový si to sníš (nebo daruješ příbuzným) - a vykašlete se na piplání s cukrovím a battlení o množství druhů. Existuje totiž jednoduchý, univerzální recept na vánoční cukroví a klid v duši!:
U všeho cukroví, do kterého se dává rum/koňak/alkohol, vynechte těsto a po(u)žijte pouze daný alkohol. Do cukroví, které alkohol neobsahuje, ho přidejte a dál postupujte podle návodu v první větě.

Povalečský a kofeinový přeju! Mějte krásný čas.

[A když vás přeci jen napadne se s nějakým cukrovím m*dat, vyvarujte se všemi prostředky vosím hnízdům (a vemte si je spíš od příbuzných). Je to sice boží krmě, ale samotný rum by potěšil stejně a jeho "příprava" by netrvala do konce světa...]

Opít se... nebo ojíst?

Molekulární gastronomie je pojem, obzvláště vzhledem ke své relativní neznámosti, hodně starý. Za oficiální autory jsou považováni Brit a Francouz, kteří se už před třiceti lety rozhodli zkoumat jídlo z chemicko-fyzikálního hlediska - a po následném pochopení procesů se dohodli s pár šéfkuchaři a začali jídlo přetvářet vědecky.
Vsuvka: Já osobně ráda vzpomínám na díl House, kdy se v rámci své antifeťácké terapie musí držet dál od doktořiny a začne tak z nudy vařit. K nějakému hluboce chemickému přetváření potravin sice nedochází, ale díky jeho bohatým znalostem různých látek a jejich vzájemných reakcí dokáže vytvořit neskutečné kombinace (který dostaly Třináctku do kolen...).
Vsuvka 2: Kdyby v knížkách, kde se snaží podat vědu zábavně, apelovali autoři na žaludek, myslím, že se (nejen) můj profesní život ubírá zcela jiným směrem...

Tohle pojetí mě v gastronomii vždycky fascinovalo (a nemůžou za to Laurieho průzračně modrý oči.). Vyžaduje to inteligenci i kreativitu; a lidi s kombinací těchto vlastností mi nemůžou být nesympatičtí.
Nebyla by to ale lidská rasa, aby se rychle z úpravy jídla nepřenesla i na jiné požitky. Chlast, jak jinak.

Proto vznikla molekulární mixologie. Trochu méně zjevný název skrývá manipulaci s různými druhy nápojů (alkoholických), aby měnily svou barvu, chuť či dokonce skupenství. Můžete si tak pochutnat na koktejlu Manhattan - vidličkou. Nebo vytvořit neonově svítící pěnu. Zařídit, aby z nápoje šla oblaka barevného kouře... Filmový efekty v praxi, hello, 21st century.
Je to samozřejmě jenom fancy srandička k oživení starých známých okoukaných věcí, za niž taky zaplatíte odpovídající not-so-fancy sumu. Žijeme ale jen raz, takže já se řadím k fandům a zastáncům.
A jelikož se teď konečně zvedla vlna nabídky i v ČR, rozhodně to běžte někam zkusit! Co se týče protekčního Brna...

Na zakončení Týdne kávy se brněnská Molecular Mixology premiérově představila s různými koktejly. Já měla White Russian a bylo to cítit (i když na opití bych potřebovala být bohatší...) a bylo to ňam. Další v nabídce byla B52, ale protože na její tekuté skupenství nevzpomínám ráda, vyhnula jsem se i tomu pevnému.

 

Ve zcela neprotekčním Park Lane Café jsem se po propuštění z nemocnice vrhla na adventní nabídku a začala vínkem, které se jí lžičkou a ještě vás v průběhu hltání těší kousky granátového jablka či ananasu... A vzhledem ke svému započatému vínaření (za všechno může Morava) (ach, kde ty pivařské časy jsou) to pro mě byla slast.

Tekutému dusíku nazdar!

Park Lane Café.

Máte někdy pocit, že smůla míjí hory obloukem a chodí po vás? Jestli jo, tak vás mohu potěšit informací, že nejste sami. Jestli ne, tak je vám asi jedno, jak moc sami jste, ale číst dál můžete taky.

Začalo to vskutku nepříjemnou bolestí břicha. Pak převoz do nemocnice. Opakování univerzální doktorské mantry "čekáme na výsledky". Zjištění, že mi vlastně nic není, přesto "čekejte na (další)  výsledky". A vše vyvrcholené statusem brněnské Park Lane Café, že mají ode dneška speciální adventní nabídku s úvodem v podobě čokoládovo-kaštanového dortíku se zázvorem a já ležím v nemocnici v Mostě.
Ne. Život není fér.

(obzvlášť, musíte-li jíst toto)

Snídaně. Ne, nejedla jsem to. Věci růžovější než je rtěnka Barbie nestrkám do pusy.

Oběd. V krabičce vpravo byl nejspíš rozpuštěný margarín (uááá). Ruku do ohně za to nedám, ale pro bližší zkoumání jsem nechtěla dávat do ohně ani vlastní žaludek. Jo a Dr. Halíř si myslí, že v jogurtovém krému s příchutí meruňky nemusí být ani vzdálená příbuzná meruňky. U něj se nelečte.

Anyway, zpátky od kulturně-nemocniční vložky k Park Lane Café. (Po úvodním hnusu by vlastně tahle neplacená (fňuk) reklama mohla být ještě dramatičtější.)
Od mého poznávání Brna jsem se nemohla ze zmínek o Park Lane vymanit. Třeba spolubydlící mi kavárnu představily takhle:

Já: Chtěla bych tady v Brně poznat co nejvíc kaváren!... Ne! Všechny! (nehrané leč přehnané nadšení z nového města2)
R.: Jé, já taky po příchodu do Brna měla takové ideály a sny... Ale pak jsme objevily tady za rohem Park Lane... A už jsme nikam jinam nešly.

Další šíp propagace zasáhl cíl na vyhodnocení soutěží kaváren v rámci Týdne kávy. Park Lane se umístila v žebříčku oblíbenosti na třetím místě, takže můj hledáček ji zaregistroval - a vzhledem k tomu, že opravdu bydlím jen několik metrů od ní, návštěva byla jasná.
Spolubydly zkušeně rozhodly, že povinně musím první vyzkoušet právě snídaňové menu, kterým je PL proslulá.

Jelikož kvalita a tahle fotka jsou vzájemně vylučující se prvky, popíšu: 

Každé ráno do 11ti dostanete krom běžného menu i lísteček se snídaňovou nabídkou. (levá půlka papírku) V pravé půlce pak najdete předpověď počasí na daný den (a roztomilou poznámku: "v Park Lane - VŽDY SLUNEČNO") a motto/citát dne. Já teču (v zimě taju).

Samotná snídaně pak - z mého pozorování brněnských cen - za poněkud vyšší marži (85,-), kterou ale kvalita stejně ještě převažuje, obsahuje kávu/čaj/kakao, dvoudecku džusu a každý den jinou variaci dobrot (kdo si chce nechat zkazit překvapení nebo jít najistotu, většinou facebookový správce PL zdi píše večer "před", co můžete čekat). Namátkou zmíním třeba častou omeletu s párečky/šunkou/sýrem/...; sladké zákusky všeho druhu; ciabattu s brie/rajčaty/nivou. Vše mňam.

U mého nefoceného cappuccina se nepovedl latté art, ale 2 ze tří je solidní výkon; navíc pěna nebyla jarová ale krásně hladká a z pressa, které jsem si dala jiný den, mohu pochválit i chuť kávy. Neznám pražírnu, ale presso bylo nespálené, v odpovídající velikosti a s příjemným hořkým podtónem. Ne nejlepší kafe v Brně (wait for it), ale mezi špičku patří.

Omeleta se slaninou a k tomu bagetka.

Biskupský chlebíček s domácí (óhm) šlehačkou. Jo a taky skvělý výhled do parku, ty auta se jen tváří, že překáží.

Aby snad navíc zákazníci neměli pocit, že jsou ochuzováni (ahaha), odpoledne automaticky ke každé kávě přinese obsluha malý zákusek. Je to krásný; ale špatný, pokud to nečekáte. Pak si totiž můžete ke kávě objednat nejlepší banánový cheesecake ve městě a ten zákusek zdarma už pozřít jen s rizikem puknutí a smrti přežráním.

Znáte stránku piccoloneexistuje.cz? Nedávno jsem si tam rozšířila i já svůj kavárenský obzor, a to konkrétně u Irské kávy. Šokovalo mě zjištění, že vršek má tvořit nikoli tradiční, všude stále podávaná prefabrikovaná šlehačka (teda... nevím, jestli by mě nemělo šokovat víc, že jsem se nad tím nezamyslela už předtím), ale 2cm vrstva vyšlehané, leč stále tekuté smetany. A co jiného po takovém zjištění dělat, než si o tom napsat status? Sure. Lidi totiž ví všechno a hned první komentář byl ve smyslu "ještě neviděla? No tak běž do Park Lane, tam ji tak dělají". No, tak určitě.

Realita odpovídala fámám - pravá irská káva existuje! (a stojí za to.)

A já myslela, že fotky s cheesecakem (a perníkovým zákuskem k dodělání se) nemám. Tady jsou. I s jednou irskou a jednou belgickou kávou. Všechno, jak má být. <3

Na Vývařovně Karol psala, že články nemají být moc dlouhý (ještě že mám plno obrázku a linků), takže tím končím pění ód a určitě se Park Lane nebraňte, budete-li někde na jihu Moravy... Mají i dobrý víno.

Ale o mém alkoholismu taky až jindy.