Opít se... nebo ojíst?

Molekulární gastronomie je pojem, obzvláště vzhledem ke své relativní neznámosti, hodně starý. Za oficiální autory jsou považováni Brit a Francouz, kteří se už před třiceti lety rozhodli zkoumat jídlo z chemicko-fyzikálního hlediska - a po následném pochopení procesů se dohodli s pár šéfkuchaři a začali jídlo přetvářet vědecky.
Vsuvka: Já osobně ráda vzpomínám na díl House, kdy se v rámci své antifeťácké terapie musí držet dál od doktořiny a začne tak z nudy vařit. K nějakému hluboce chemickému přetváření potravin sice nedochází, ale díky jeho bohatým znalostem různých látek a jejich vzájemných reakcí dokáže vytvořit neskutečné kombinace (který dostaly Třináctku do kolen...).
Vsuvka 2: Kdyby v knížkách, kde se snaží podat vědu zábavně, apelovali autoři na žaludek, myslím, že se (nejen) můj profesní život ubírá zcela jiným směrem...

Tohle pojetí mě v gastronomii vždycky fascinovalo (a nemůžou za to Laurieho průzračně modrý oči.). Vyžaduje to inteligenci i kreativitu; a lidi s kombinací těchto vlastností mi nemůžou být nesympatičtí.
Nebyla by to ale lidská rasa, aby se rychle z úpravy jídla nepřenesla i na jiné požitky. Chlast, jak jinak.

Proto vznikla molekulární mixologie. Trochu méně zjevný název skrývá manipulaci s různými druhy nápojů (alkoholických), aby měnily svou barvu, chuť či dokonce skupenství. Můžete si tak pochutnat na koktejlu Manhattan - vidličkou. Nebo vytvořit neonově svítící pěnu. Zařídit, aby z nápoje šla oblaka barevného kouře... Filmový efekty v praxi, hello, 21st century.
Je to samozřejmě jenom fancy srandička k oživení starých známých okoukaných věcí, za niž taky zaplatíte odpovídající not-so-fancy sumu. Žijeme ale jen raz, takže já se řadím k fandům a zastáncům.
A jelikož se teď konečně zvedla vlna nabídky i v ČR, rozhodně to běžte někam zkusit! Co se týče protekčního Brna...

Na zakončení Týdne kávy se brněnská Molecular Mixology premiérově představila s různými koktejly. Já měla White Russian a bylo to cítit (i když na opití bych potřebovala být bohatší...) a bylo to ňam. Další v nabídce byla B52, ale protože na její tekuté skupenství nevzpomínám ráda, vyhnula jsem se i tomu pevnému.

 

Ve zcela neprotekčním Park Lane Café jsem se po propuštění z nemocnice vrhla na adventní nabídku a začala vínkem, které se jí lžičkou a ještě vás v průběhu hltání těší kousky granátového jablka či ananasu... A vzhledem ke svému započatému vínaření (za všechno může Morava) (ach, kde ty pivařské časy jsou) to pro mě byla slast.

Tekutému dusíku nazdar!