Noir znamená kočka.

Svou "první" brněnskou kavárnu jsem navštívila ještě v začátcích svého pobývání... Což znamenalo, že jsem bydlela v jiné části města (nyní čirou náhodou bydlím naproti onomu podniku) a znala jen tramvajovou trasu domov-škola.

Kamarádka, která mě tam chtěla zatáhnout, tudíž musela přijmout několik vyděšených telefonátů, že jsem se ztratila, jedu opačným směrem a vůbec nejspíš tragicky zemřu nedostatkem kafe (ech) někde v hloubi Brna.

Po 40ti minutách zpoždění se však nakonec zadařilo a já stanula před Chat Noir. (při mé třetí návštěvě jsem se dozvěděla, že to znamená černá kočka a hned jsem se přispěchala ztrapnit glosou, jak jsem netušila, že kočka se řekne noir. Protože chat, čteno "čat/šat", přeci připomíná slovo černá, protože to je na 'č' že ano...)

Malinký podnik s velkým kouzlem. Do ulice hraje venkovní reprák příjemný jazzík, blues a různé tóny, které bych jednoduše nazvala "francouzské". Což znamená, že jako chodec to slyšíte a můžete vychutnat, jako návštěvník to k vám jde skrz dveře tlumeněji a neruší (veledůležité rozhovory o životě a burčáku).
Další předností je široký výběr - alko nealko, teplý studený... Hlavně to teplý alko (mandlový svařák) a studený alko (speciální bogo drink... vínko, sodovka a spoooousta kuliček hroznů). V zářijové sezoně navíc měli vynikající burčák - jeden z nejlepších, které jsem měla kdy v životě to štěstí ochutnat.
Obsluha usměvavá a rychlá, atmoška podniku skoro až vánočně sympatická (až na vážně ošklivý obrazy na stěnách, ale třeba jen nerozumím umění... a nebo to nakreslil majitel podniku a nesmí se to sundat).

Podnik prostě rozhodně hodný navštívení, když někdy budete na Lidický a nebudete mířit do Park Lane (kavárna vyhlášena tou nejlepší v Brně... a deset metrů od mého bydliště. Patřím sem. Ale to zas jindy.)

Teplý nealko - nejhustší čokoláda ve městě, nejspíš maskovaný pudink; zatím nevyvráceno; megadobrý; vtipně s vodou; v pozadí gurmet.

Pořád mluvím o kočce... Tak jedna ne-jídelní (NE.) 

Je sladká... a spí divně.

Mandlový svařák. Ta vůně, blues a zapálená svíčka...

 Šťastný a veselý. A hlavně ať mají atmošku.

Brno lajf.

Brno. BrnoBrno.
Tušila jsem to už před příjezdem. Naznačoval to třeba brněnský Týden kávy. Miliarda kaváren. Znalost několika rodilých brňáků. A to, že jsem si to tak prostě představovala.
Brno je RÁJ pro kavárenskýho povaleče mého typu.

Začátky tu sice nebyly růžové - vyhození z privátu kvůli kotěti (dlouhá a nelogická historie), hledání a nalezení ještě stokrát úžasnějšího bydlení, stres z nový školy a ultra nových požadavků, první odmítnutí (holky prostě balit nemají... ne.). Proto jsem taky nepřispívala. Jasně, vyplakávala jsem si všechny frustrace v kavárnách (a čajovně), ale nikdy jsem neměla akutní potřebu něco fotit, zkoumat nebo... si pamatovat. Chrm.

Teď už se mi však život jakž takž ustálil a já si užívám Týdne kávy. Ale víte co? O tom až za nějakou tu chvíli (stejně ještě happening nekončí, tak ať je to pokupě!).
Tímhle příspěvkem se jen chci vrátit mezi živé... a trochu šokovat (v dnešní době. Ahaha.)

Vegetím si v úžasném velkém starém bytě s pětimetrovými stropy, pavlačí a dřevěnou podlahou, snažím se zabránit kočce Kočce, aby mi do tohodle příspěvku nic nepsala ("airewwwwhghhhhhhhh....." není zrovna myšlenka, kterou vám chci předat) a říkám si... Život není fajn sám od sebe. Život si fajn musím udělat. Tak jo. (bod první: přestat filozofovat; bod druhý: upéct muffiny)

Dneska s pár borázky. Dělejte muffiny a bude to fajn.

Studentský život, ah. Mouka, voda, droždí. MAGIC. Víc nepotřebujete na pizza těsto! Recept jindy, anyway... Nesežerte to celý. Ta bolest břicha za to (ne)stojí.

O této skvělé kavárně také později, nebo vlastně brzy. 

Nicméně foto z dob pseudo-prohibice a vtipné upozornění... Měli jsme vlastně odvolat Vládu, v tom to bylo.

Zašla jsem si do výše zmíněného Chat Noir na horkou čokoládku a cestou... bylo zlo. Večerka. BAGETY.

Aneb vyhrocené hipsterství (nebo jak se dneska říká divnýmu chování) - cpát se Piraňa Lahůdkou nad gurmetem... Ani kočka se na to nemohla dívat.

Pijte vodu.