Tušila jsem to už před příjezdem. Naznačoval to třeba brněnský Týden kávy. Miliarda kaváren. Znalost několika rodilých brňáků. A to, že jsem si to tak prostě představovala.
Brno je RÁJ pro kavárenskýho povaleče mého typu.
Začátky tu sice nebyly růžové - vyhození z privátu kvůli kotěti (dlouhá a nelogická historie), hledání a nalezení ještě stokrát úžasnějšího bydlení, stres z nový školy a ultra nových požadavků, první odmítnutí (holky prostě balit nemají... ne.). Proto jsem taky nepřispívala. Jasně, vyplakávala jsem si všechny frustrace v kavárnách (a čajovně), ale nikdy jsem neměla akutní potřebu něco fotit, zkoumat nebo... si pamatovat. Chrm.
Teď už se mi však život jakž takž ustálil a já si užívám Týdne kávy. Ale víte co? O tom až za nějakou tu chvíli (stejně ještě happening nekončí, tak ať je to pokupě!).
Tímhle příspěvkem se jen chci vrátit mezi živé... a trochu šokovat (v dnešní době. Ahaha.)
Vegetím si v úžasném velkém starém bytě s pětimetrovými stropy, pavlačí a dřevěnou podlahou, snažím se zabránit kočce Kočce, aby mi do tohodle příspěvku nic nepsala ("airewwwwhghhhhhhhh....." není zrovna myšlenka, kterou vám chci předat) a říkám si... Život není fajn sám od sebe. Život si fajn musím udělat. Tak jo. (bod první: přestat filozofovat; bod druhý: upéct muffiny)
Dneska s pár borázky. Dělejte muffiny a bude to fajn.
Studentský život, ah. Mouka, voda, droždí. MAGIC. Víc nepotřebujete na pizza těsto! Recept jindy, anyway... Nesežerte to celý. Ta bolest břicha za to (ne)stojí.
O této skvělé kavárně také později, nebo vlastně brzy.
Nicméně foto z dob pseudo-prohibice a vtipné upozornění... Měli jsme vlastně odvolat Vládu, v tom to bylo.
Zašla jsem si do výše zmíněného Chat Noir na horkou čokoládku a cestou... bylo zlo. Večerka. BAGETY.
Aneb vyhrocené hipsterství (nebo jak se dneska říká divnýmu chování) - cpát se Piraňa Lahůdkou nad gurmetem... Ani kočka se na to nemohla dívat.
Pijte vodu.
Žádné komentáře:
Okomentovat